"Kdyby    bylo   možno    zkřížit    člověka    s kočkou, pak by byl mnohem dokonalejší. Jen kočka by si značně pohoršila." (Mark Twain)

Plemeno

Neva masquerade - Něvská maškaráda

Původ plemene neva masquerade je totožný jako u sibiřské kočky.

Jedná se o jedno plemeno chované pouze v jiné barevné varietě (colourpoint varieta). Názory na původ sibřské kočky se různí. Jedna skupina chovatelů zastává teorii o velmi starobylém plemeni, jehož kořeny je třeba hladat v době vzdálené 3000 let na Blízkém východě. Spolu s arabskými obchodníky tato kočka přišla do kontinentální části Ruska přes hory Afganistánu a Kavkazu. Druhá skupina chovatelů pak zastává názor, že původ sibiřské kočky je třeba hledat na vesnicích v okolí Petrohradu a Moskvy. Tyto velké kočky s mohutnou kostrou, kožíškem uzpůsobeným pro tvrdé klima kontinentální zimy, výrazným osrstěním mezi prsty a štětičkami v uších si obyvatelé měst po válce přivezli z vesnic a tyto kočky pak daly základ sibiřské kočce. Teorií o původu sibiřské kočky je více a každá má své kouzlo, pravdu však znaji asi jen samy kočky.

Vznik plemene je datován do osmdesátých let minulého století...

...a je spojen s aktivní podporou českých posuzovatelů. Prvním, kdo mladé plemeno uznal, byla německá WCF, následovaly pak další mezinárodní felinologické organizace. Již v samém prvopočátku se do plemenných knih zapisovaly jak kočky s klasicky mourovatě zbarveným kožíškem tak i kočky s akromelanickými znaky – něvské maškarády. Akromelanické znarvení bylo zahrnuto ve standardu sibiřské kočky a tato zbarvení se od prvopočátku v těchto organizacích chovají společně. Jiná situace nastala ve FIFé. Tato velká mezinárodní organizace akromelanické zbarvení ze standardu sibiřské kočky vyloučila, neboť se nejedná o zbarvení přírodní. Výsledkem pak bylo rozdělení chovatelů sibiřských koček do dvou táborů – na chovatelé tzv. foundations, neboli přírodně zbarvených koček a chovatele něvských maškarád. A tak, ačkoliv po celém světě se chovala sibiřská kočka, ve FIFé se chovala sibiřská kočka a sibiřská kočka v neuznané barevné varietě. Tento stav nebyl lhostejný skupině chovatelů v Čechách a tito chovatelé se rozhodli, že vybojují sibiřským kočkám s akromelanickými odznaky plnohodnotné místo na kočičím slunci. Tito chovatelé podali prostřednictvím ČSCH – SCHK k projednání na GA FIFé návrh na změnu standardu sibiřské kočky v barvě. Argumentovali tím, že kočky s akromelanickými odznakly se rodí i klasicky zbarveným kočkám, tedy klasicky zbarvené kočky jsou nositelkami genu pro toto zbarvení, jedná se tedy o jedno plemeno. Ve stejné době k projednání podala svůj návrh i Felis Polonia. Polský návrh pak byl více politickým kompromisem a navrhoval vyčlenit sibiřské kočky se siamskými odznaky do samostatného, ale sesterského, plemene pro příště zvaného neva masquerade. Oba návrhy projednávalo generální zasedání FIFé v květnu 2008, ve slovenském Popradu. Výsledkem velmi bouřlivého jednání pak bylo velmi těsným hlasováním schválení něvské maškarády jako sesterského plemene sibiřské kočky, se statutem předběžného uznání od 1.1.2009. Před chovateli byla lhůta pěti let, aby splnili podmínky k plnému uznání plemene.

Výsledek jednání GA v Popradu byl těžkým políčkem pro úzkou skupinu chovatelů...

klasicky zbarvených sibiřek, pro které je sibiřská kočka s akromelanickými odznaky zcela nepřípustná. Jejich snahy k úplnému oddělení obou plemenných knih jsou více než známé. Je otázkou budoucnosti, nakolik budou jejich snahy eliminovány rozhodnutím vrcholného orgánu FIFé. Dne 28. 5. 2010 GA FIFé na svém jednání v portugalské Albufeiře přiznalo něvským maškarádám status plemene s účinností od 1.1.2011. Ano, milovníci modrookých krásek vybojovali svým milovaným kočkám velkou a nelehkou bitvu. Neva masquerade byla uznána i poslední felinologickou organizací. Na rozdíl od ostatních organizací se staly něvy samostatným plemenem se statusem sesterské plemeno sibiřské kočky. V praxi to tedy znamená, že lze obě plemena mezi sebou pářit a koťata budou zapisována do plemenné knihy příslušné k barvě kožíšku.

Sibiřská kočka, tedy i něva je kočka disponující milou a přátelskou povahou,

je temperamentní, nikoli však divoká. Je to velmi komunikativní kočka, která se svým člověkem ráda hovoří. Je překvapující, že tak mohutná kočka je obdařena poměrně tichým hlasem a její řeč připomíná vrkání holubů, tak typické pro sibiřky. Je ráda v blízkosti své vztahové osoby a provází ji doslova na každém kroku. Sibiřka je i trošku komik a ráda se předvádí, aby na sebe upoutala pozornost, přitom je milá a zachovává si svojí důstojnost. Obdivuhodná je její přátelská povaha k dětem, které doslova miluje. Povětšinou je to tak, že co si nenechá udělat od dospělého člověka, od dítěte snese bez mrknutí očka. Stejně tak ji naprosto nevadí soužití se psem. Většinou se naprosto skvěle doplňují, záměrně si neškodí a jsou schopni spolu odpočívat dá se říci v náručí na pohovce. Ne nadarmo se také říká, že sibiřky jsou „polopsi“ – opravdu ustavičným následováním svého páníčka, vítáním po příchodu z práce a věrností povahu psa velmi připomínají.

Tento článek si můžete přečíst na portálu ocásky.cz, kde jsem jej uveřejnila i s fotografiemi.

Standard plemene

Standard plemene naleznete zde.

Nádherně zpracovaný standard s obrázky, můžeze najít zde.

Historie plemene

Překrásný článek od paní Iriny Sadovnikove (mezinárodní posuzovatelky všech plemen WFC) nájdete zde.